Holandská teplokrevná hříbata po otcích s rentgenově prokázanou osteochondrózou měla v jednom měsíci věku odchylný hřeben holenní kosti v hlezně v 67 % případů ve stupních 1 až 3 a v dalším 1 % ve stupni 4, na stupnici od 0 do 4. U devatenácti z nich, sledovaných do jedenácti měsíců, zůstalo na tomtéž místě odchylných už jen 18 % hlezen. Většina odchylek byla přechodná, od pěti měsíců u hlezna a od osmi měsíců u kolenního kloubu byl ale normální i odchylný obraz trvalý. U osteochondrózy mladých koní proto záleží na tom, ve kterém kloubu a v jakém věku se kůň snímkuje.

Co je osteochondróza a jak často se u teplokrevníků nachází?

Osteochondróza (OC) vzniká podle přehledu Ottmara Distla u rostoucích koní poruchou diferenciace a zrání chrupavky, zejména v predilekčních místech spěnkového kloubu, hlezna a kolenního kloubu pánevní končetiny. Jak často se nálezy objevují, ukazuje hannoverská studie. Hilla a Distl vyhodnotili rentgenové nálezy 9478 hannoverských teplokrevníků z let 2005 až 2011. Alespoň jeden osteochondrální fragment v některém kloubu mělo 31,9 % koní. Osteochondrosis dissecans (OCD) mělo celkem 14,3 % koní: 5,4 % ve spěnkovém kloubu, 6,9 % v hlezně a 2,6 % v kolenním kloubu.

Pozor na rozsah: jde o rentgenové nálezy jednoho plemene, ne o záznamy kulhání. Číslo proto nepřenášejte na všechny teplokrevníky. Při prohlídce snímků se ptejte veterináře, o který kloub a o jaký typ nálezu jde, protože spěnkový kloub, hlezno a kolenní kloub se v hannoverských datech četností lišily.

Kdy se nález v hlezně a koleni u hříbat ustálí?

Na otázku odpovídá longitudinální studie Dika, Enzerinka a van Weerena z utrechtské veterinární fakulty, publikovaná v roce 1999. Autoři snímkovali hlezna a kolenní klouby holandských teplokrevných hříbat od jednoho měsíce věku ve čtyřtýdenních odstupech. Čtyřicet tři hříbat sledovali do pěti měsíců a devatenáct do jedenácti měsíců. Šanci na vznik osteochondrózy záměrně zvýšili: použili jen potomky otců s rentgenově prokázanou OC na středním hřebeni holenní kosti nebo na laterálním hřebeni kladky stehenní kosti.

Na hřebeni holenní kosti měly počáteční odchylky výraznou tendenci k ústupu, zhoršení bylo méně časté a normální obraz se jen zřídka změnil v odchylný. V kolenním kloubu se odchylky na laterálním hřebeni kladky stehenní kosti ukázaly od tří nebo čtyř měsíců a v osmi měsících byl obraz ve většině případů opět normální. V pěti měsících bylo odchylných 20 % kolenních kloubů, v jedenácti měsících 3 %. Autoři označili za „věk bez návratu“ pět měsíců u hlezna a osm měsíců u kolenního kloubu.

Tři omezení stojí za zapamatování. Studie sledovala jen hlezno a kolenní kloub, ne spěnkový kloub. Šlo o malý soubor hříbat po otcích s OC. A normandská terénní studie, kterou shrnuli van Weeren a Denoix, dodává, že přirozený průběh juvenilních osteochondrálních potíží se podle autorů zřejmě liší podle kloubu a typu nálezu. U hříběte mladšího než pět měsíců (hlezno) nebo osm měsíců (kolenní kloub) se obraz podle utrechtských dat ještě může změnit, u staršího byl v jejich datech trvalý. Domluvte se proto s veterinářem, jestli má smysl kontrolní snímek až po tomto věku.

Jak velkou roli hraje dědičnost?

Na vzorku 7396 hannoverských teplokrevníků odhadli Hilla a Distl dědivost OC v jednotlivých kloubech na 0,17 až 0,34 a OCD na 0,16 až 0,46. Podle autorů výše těchto odhadů ukazuje, že četnost uvedených rentgenových nálezů lze snížit chovatelskými opatřeními. Přehled Ottmara Distla uvádí pro teplokrevníky a klusáky plemene standardbred rozmezí 0,1 až 0,4 a jako možnost ke zvážení zmiňuje selekci podle plemenných hodnot, případně genomickou selekci proti OC.

Normandská studie sledovala tři plemena: plnokrevníky, klusáky a teplokrevníky. Střední dědivost vyšla pro hlezenní a spěnkový kloub, pro OC ve femoropatelárním kloubu, tedy mezi čéškou a stehenní kostí, téměř žádná. Normandský souhrn uvádí dědivost jen slovně, bez čísel, a sledoval jiný soubor plemen, proto ho s hannoverskými odhady neporovnávejte.

Prakticky: u mladého koně se neptejte jen na jeho snímky, ale i na to, co je známo o snímcích otce a sourozenců po stejném otci, s údajem o kloubu a typu nálezu. Informace z jedné rodiny je další vodítko, ne jistota.

Co z toho plyne pro rentgen při koupi koně?

Rentgenová příručka německé společnosti Gesellschaft für Pferdemedizin (GPM) se podle znění z ledna 2026 v zásadě používá u teplokrevníků bez kulhání od tří let a zahrnuje 22 standardních projekcí. Podle stejného textu standardní projekce nezachytí všechny možné rentgenové nálezy a některé nálezy lze objasnit, pokud vůbec, jen dalšími projekcemi, které je třeba objednat zvlášť. U mladšího koně proto rozsah snímků domluvte s veterinářem předem.

Utrechtská studie nedává podklad pro to, že by starší kůň z nálezu v hlezně nebo v kolenním kloubu vyrostl. Při koupi mladého koně proto požádejte o originální snímky v plné kvalitě a o písemný posudek veterináře, kterého jste si vybrali vy, ne prodávající. Jednotlivý nález nechte posoudit podle konkrétního kloubu a místa, ne podle procent z tabulky.

Jak posoudit osteochondrózu mladých koní při koupi?

Koně s osteochondrotickými lézemi mají podle Distlova přehledu vysoké riziko ortopedických potíží později v životě, proto stojí za to nález řešit před koupí, ne po ní. U dostihových klusáků normandská studie doložila souvislost horšího rentgenového skóre s horší výkonností. Postupujte ve třech krocích. Zaprvé zjistěte věk koně a datum každého snímku. Zadruhé u každého nálezu požadujte kloub a místo: hřeben holenní kosti v hlezně, laterální hřeben kladky stehenní kosti v kolenním kloubu, nebo spěnkový kloub. Zatřetí nechte veterináře s praxí v rentgenologii nález vyhodnotit a teprve potom rozhodněte, jestli koupit, nebo počkat na kontrolní snímek.

Zdravý kůň s běžným původem je pro nás lepší volba než výjimečný rodokmen s nálezem na kloubu.

Na co se ptáte nejčastěji?

Jsou OC a OCD u koně totéž? Z pohledu dědičnosti ne. Podle hannoverské studie dědivosti lze OC a OCD v jednotlivých kloubech považovat za odlišné znaky. Autoři upozorňují, že bez rozlišení jednotlivých klinických jednotek by se dědivost podhodnotila.

Postihuje OCD vždy obě končetiny? Ne. U hannoverských teplokrevníků bylo postižení OCD oboustranné u 25,8 % hlezen, 24,9 % kolenních kloubů a 12,6 % spěnkových kloubů, takže druhou končetinu je třeba posoudit zvlášť.

Má na osteochondrózu vliv pohyb hříběte? Podle normandské terénní studie ano: dosavadní pohyb silně ovlivnil projev i průběh juvenilních osteochondrálních potíží. U hříbat mladších šesti měsíců škodil nedostatek pohybu, nepravidelný pohyb i nadměrná zátěž. U ročků se jako nejvýznamnější negativní faktor jevilo vnitřní poranění spojené s pohybem.